Poslední papež

Spisovatel Graham Greene popisuje v jedné své povídce fiktivní příběh, odehrávající se ve vzdálené budoucnosti. Celý svět je ovládán pouze jedinou stranou a v čele této stravy stojí mocný Vůdce. Vše je dokonale organizováno, víru se podařilo potlačit a zničit. Biskupové a kněží byli popraveni, církev už téměř neexistuje. Přežil pouze papež. Řím už dávno přestal být křesťanský. Papež je starý muž, který bloudí bez cíle sem a tam. Je to unavený stařec, skleslý, nenápadný, v nepromokavém plášti a s malým kufříčkem v ruce. Na jedné straně ho neustále provází naděje, že Víra ještě žije, na straně druhé ale čím dál tím víc cítí obavu, že to, o čem kdysi učil, že je to věčné, možná zemře spolu s ním. Pohyb papeže je samozřejmě pečlivě monitorován a Vůdce se jednoho dne rozhodne, že tuto hru skončí. On sám s prstem na spoušti revolveru učiní konec celému tomu křesťanskému mýtu a nadobro vyhladí církev z povrchu země.

Papež mezitím zavítal do jednoho malého hotýlku, nahlásil své jméno a ubytoval se. Detektiv si prohlíží knihu hostů a říká recepčnímu:

-   Víte, kdo to je?

-   Ne.

-   To je papež.

-   Kdo je to papež?…ptá se recepční.

Svatý otec byl zajat a doveden policií až do tajné Vůdcovy pracovny. Tam mu Vůdce oznámil, že za několik minut zemře. Poslední křesťan, poslední člověk na světě, který měl ještě víru. Potom si vzal Vůdce revolver. Dovolil papeži, aby se ještě pomodlil a potom ze zbraně vyšla smrtící rána, která ukončila život papeže.

Řekli bychom si, že to je konec. Zanikla církev, skončila víra na této zemi. Ale Graham Greene dodává: V tom okamžiku, kdy Vůdce mačkal spoušť, mu proběhla hlavou jedna myšlenka: “A nemůže být to, v co ten člověk věřil, přece jen pravda?“ A na světě byl opět nový křesťan. Někdo, kdo převzal štafetový kolík víry. Nový věřící!

Autor tohoto příběhu tím chce říct jednu věc. Mocnosti pekelné nepřemohou církev. Ta zde je a bude až do konce světa. Vždyť Pán to slíbil a Bůh přece své slovo plní!

Comments are closed.