V roce 1969 (16. července) odstartovalo Apollo 11 z Mysu Canaveral v USA, aby podniklo let na Měsíc. Posádku tvořili tři astronauti: Armstrong, Collins a Aldrin. 20. července přistálo Apollo 11 na měsíci. První vystoupil na Měsíc Armstrong, druhý byl Aldrin. Collins musel zůstat v lodi. Oba se procházeli po povrchu Měsíce asi 2,5 hodiny. Vztyčili zde americkou vlajku a posbírali asi 22 kg měsíční horniny. Bylo to poprvé v dějinách, co lidská noha vstoupila na povrch Měsíce. V oblasti přistání byla denní teplota asi 100 stupňů Celsia, proto astronauti potřebovali speciální skafandry. Všechno ale dopadlo nad očekávání dobře a loď se mohla vrátit domů. „Je to malý krok pro člověka a obrovský skok pro lidstvo,“ tak to komentoval Armstrong.
K přistání došlo 24. července v Tichém oceánu, ani 24 km od letadlové lodi Hornet, která už čekala, že v nebližší době spadne modul do oceánu. Brzy námořníci uviděli skutečně padáky, které tlumily pád moduly do oceánu. Velmi brzy byl potom u modulu vrtulník, který odvezl tři astronauty na loď. Zde si museli počkat tři týdny v karanténě z obavy, že by si přivezli z Měsíce s sebou nějaké nebezpečné mikroorganismy. Na lodi je také navštívil nadšený prezident Nixon, který je mohl vidět pouze přes sklo karanténní místnosti. Nixon byl tak nadšený, že si na lodi zatancoval. Byl to obrovský úspěch Spojených států, které v té době porazily Sovětský svaz v dobývání vesmíru.
Karanténa trvala tři týdny a potom kosmonauti měli velké turné po Spojených státech, ale také po celém světě. Za 45 dní navštívili 25 zemí světa. Mezi nejsilnější zážitek patřila návštěva Vatikánu, který už měl obrovskou observatoř. Papežem byl Pavel VI. Mimochodem papež sledoval hlavní fáze letu v přímém přenosu, a krátce po přistání na Měsíci zaslal astronautům svoji zdravici a požehnání, kde mimo jiné řekl: „Jsem s vámi ve svých modlitbách a posílám vám pozdrav spolu s celou katolickou církví.“
Při návštěvě došlo k výměně darů, jak už to bývá. Astronauti dali papeži kousek měsíční horniny. Papež jim zase daroval zlatou medaili, ale k tomu ještě malou sošku. Co si myslíte, že to bylo za sošku? Malá nápověda: astronauti byli tři, stejně jako tři mudrci, jako tři králové. Ano – papež jim daroval sošku tří králů. Nejen proto, že astronauti byli také tři, ale jak papež řekl: „Tři králové se vydali na cestu do neznámé krajiny ve jménu pravdy, a to stejné jste udělali i vy. Tři králové měli oči opřené ke hvězdě, stejně jako vy k Měsíci. Všichni jste měli oči upřené k nebi a všichni jste dosáhli svého cíle.“ Papež Pavel VI. Viděl souvislost mezi třemi králi a třemi astronauty, kterým právě proto daroval sošku tří králů. Vloni uplynulo 56 let od této události. Ze tří astronautů žije už jenom Aldrin. Má 95 let. V loňském roce se s ním skrze videohovor spojil papež Lev. Krátce spolu promluvili a papež udělil Aldrinovi požehnání.
Ještě krátce ke třem králům. Tito králové, to jsou hledači Boha. Jsou to sympaťáci. Hledají, až nakonec najdou, protože kdo hledá, ten najde. Mnozí lidé hledají, a aniž to ví, tak hledají Boha. Někdo řekne, že hledá lásku. Ale Bůh je přece láska. Další zase řekne, že hledá pravdu. Ježíš ale přece řekl: „Já jsem cesta, pravda a život.“ Další hledá radost. Ale v Bohu přece spočívá pravá radost. Jestliže tedy člověk upřímně hledá lásku, pravdu, radost, pokoj…tak nakonec najde Boha, protože jenom on nám toto všechno může dát. Mudrci představují všechny ty, kdo hledají. Příběh tří králů je neustále živý. Je to příběh o lidech, kteří hledají Boha a kdo hledá, najde. Největší odměnou pro mudrce je právě to, že poznali pravdu. Oni už ví. A právě proto, že už ví, už pochopili, nemohou se vrátit domů stejnou cestou. Jejich životy se od té chvíle, kdy poznali Mesiáše, budou ubírat jinudy!
