Svatost je pro všechny bez ohledu na věk nebo společenské postavení. Proto i mnohé děti byly povýšeny na oltář. Dříve to u dětí nebylo moc zvykem, ale především poslední papežové urychlili tento trend. Mezi tyto děti patří například fatimské děti Hyacinta a František, Dominik Savio, Marie Goretti, dříve sv. Vít, Tarsicius a další.

O bl. Imeldě toho víme poměrně málo. Vlastně jenom díky eucharistickému zázraku, který zároveň znamenal konec jejího krátkého života, který trval pouhých 12 let, a ke kterému došlo, když přijala svaté přijímání.

Byla dcerou hrabat Lambertiniových, slavných šlechticů. Zoufalá hraběnka nemohla mít děti a tak se vroucně modlila, aby jí Bůh daroval dítě, a nakonec tuto milost dostala.

Dcerka (Marie Magdaléna bylo její původní jméno) se narodila roku 1320. A byla to právě maminka, která ji učila první modlitby. Byla velkou ctitelkou Panny Marie a především eucharistie. Hodiny trávila před svatostánkem, jako by byla u vytržení. Často opouštěla různé oslavy a odcházela do kaple.

Když jí bylo 9 let, rodiče ji poslali na studia k dominikánkám v Bologni. Imelda žádala sestry o dovolení přistoupit k přijímání. Kněz se jí ale téměř vysmál a řekl: „Máš sotva devět let! Jestliže chceš eucharistii, musíš dovršit 14 let.“ Ale malá odpověděla: „Já miluji Ježíše v eucharistii a moje srdce hoří touhou přijmout ho co nejdříve.“ A sestry ji musely uklidňovat. Malá ale tak naléhala, až ji kněz musel přísně pokárat. Jak je známo, tehdy se nesmělo ke svatému přijímání před dovršením 14 let. Ale malá Imelda měla jen jednu velkou touhu – přijmout eucharistii co nejdříve. Z toho důvodu očekávala ten den, a věřila, že to bude nejšťastnější den jejího života.

12. května roku 1333 se Imelda vydala na mši, bylo to před slavností Nanebevstoupení Páně. Když bylo sv. přijímání, Imelda se objevila u oltáře. Když ji uviděl kněz, tak poměrně dost neuctivým způsobem jí dával najevo, aby rychle odešla. Imelda se ale ani nepohnula. Kněz šel podávat svaté přijímání, ale najednou se to stalo – první hostie, kterou vzal do ruky, mu vyklouzla, vzlétla a zastavila se nad hlavou ani ne 12 leté Imeldy. Rozrušený kněz to považoval za znamení Boží vůle. Přišel k Imeldě, hostie spočinula na pateně a on ji vložil do úst děvčátka. Bůh zaplavil její srdce, ona sepjala ruce a zemřela v extázi lásky.

Tak se Imelda stala ochránkyní dětí, které poprvé přistupují ke svatému přijímání. Proces blahořečení započal v roce 1582. Za blahoslavenou ji prohlásil papež Lev XII. v roce 1826. Ostatky jsou uchovávány v kostele sv. Zikmunda v Bologni. Svátek má 12. května.