Svátek sv. Augustina se spojuje se svátkem sv. Moniky. Sv. Moniku známe hlavně jako velkou přímluvkyni, kdy ona po létech vyprosí svému synovi obrácení. Možná už méně víme to, že vyprosila obrácení i svému manželovi. On byl pohanem a až na smrtelné posteli se nechal pokřtít a přijal Ježíše. Tedy Monika je šťastná žena – nejen že vyprosí obrácení synovi a manželovi, ale ona se toho i dočká. Tak nás učí znovu a znovu přinášet na márách svého srdce před Ježíše všechny ty naše duchovně mrtvé.

Augustin byl ovšem opravdovým oříškem. O tom všem se dovídáme v jeho spise Vyznání, kde se podrobně rozepisuje o svém hledání. Ve svých 16 letech si našel špatné kamarády a tím to začalo. V té době začíná lhát rodičům a vychovatelům. Objevují se první krádeže, kdy on si těmi nakradenými věcmi kupuje kamarády. Potom Augustin píše o tom, jak několik let žil s cizí ženou, se kterou měli dokonce chlapečka. Déle se rozepisuje o tom, jak zahořel velkou touhou po kariéře. Odchází proto do Říma a pak do Milána, stává se profesorem a několikrát dokonce mluví před samotným králem. „Mnoho z toho byly lži jenom proto, abych se mu zalíbil,“ řekne později Augustin.

A potom přichází jeho obrácení. Velice rychle a jako blesk z čistého nebe. Na návštěvě u svého přítele si všimne svitků, které leží položeny na stole. „Co to máš za svitky?“ ptá se Augustin. A přítel mu vysvětlí, že to jsou dopisy sv.Pavla, které nedávno získal a že je to vynikající věc a že je rád zapůjčí. Jednoho dne se takto Augustin prochází po zahradě, v ruce drží tyto svitky, sedne si pod fíkovník a přemýšlí. A jak tak sedí a dumá, uslyší dětský hlas: „Vezmi a čti!“…“Vezmi a čti!“ Hlas je velmi neodbytný a tak Augustin rozmotá svitek a začne číst Řím. 13,13: Veďme počestný život jako ve dne, ne v necudnostech a prostopášnostech. A tato věta způsobila jeho okamžité obrácení.

To vše se dočteme v jeho Vyznáních. Je to kniha plná svědectví. Můžeme se v ní také dočíst, jak jednou Augustin, to už byl biskupem, kázal. Ve druhé části kázání najednou ztratil nit. Okno! A tak začal mluvit úplně něco jiného. Přátelé si toho všimli a po mši se ptali, co se stalo. „Nevím, nedokážu si to vysvětlit, ale i to snad bude k něčemu dobré.“ A skutečně po několika dnech přišel muž, klekl před biskupem a řekl: „Otče, byl jsem v sektě. Ale před několika dny jsem slyšel vaše kázání a zvláště ta druhá část mě tak oslovila, že jsem znovu uvěřil. Moc vám za to děkuji.“

To, co je pro nás moc důležité je, že se Augustin dokázal s námi podělit o svoji slabost. To je velice cenné. My to tak neumíme. My ukazujeme svoji sílu. Augustin ne. On řekne: Byl jsem hříšný, slabý, bojoval jsem…A to je velice silné osobní svědectví – umět se podělit s druhými také o svoji slabost! Svátek má 28. srpna.