O životních osudech svaté Cecílie mnoho nevíme. Narodila se kolem roku 200, pocházela z římského šlechtického rodu Cecilů. Křesťanství přijala už jako dítě, v mládí se věnovala studiu hudby a zpěvu. Když dospěla, rodiče ji provdali za nevěřícího mladíka Valeriána. Ten přijímá na základě působení světce a papeže Urbana I. také křesťanství a to nejen formálně, ale stává se jeho horlivým šiřitelem. Radostnou zvěst od něj přijímá i jeho bratr Tiburtius. Oba mladící i svatá Cecílie pomáhají pronásledovaným křesťanům. Valerián a Tiburtius byli zatčeni a na rozkaz prefekta Almachia jsou sťati mečem. Při pronásledování křesťanů naráží Almachius i na Cecílii, je ohromen jejím odvážným přiznám se ke Kristu. Navíc svatá Cecílie stihne ještě před svým zatčením všechen majetek rozdat chudým, což prefekta rozzuří. Prefekt se rozhodne Cecílii mučit a popravit. Hned v jejím domě je vsazena do vařící vody. Světici se však nic nestane. Poté ji prefekt vydá katu. Ten ji zasadí tři rány mečem do šíje. Svatá Cecílie však není mrtvá, jak se všichni domnívali. Byla vážně raněna a po třech dnech, 22.listopadu 230, ve svém domě umírá.

Dům světice byl posvěcen jako kostel a za sto let na jeho místě skutečně chrám vyrostl (bazilika sv. Cecilie v římské čtvrti Trastevere - Zátibeří). Tělo svaté Cecílie pohřbil papež Urban I. v Kalixtových katakombách vedle hrobů biskupů. Když v roce 822 byly v katakombách ostatky světice znovu nalezeny, nechal je papež Paschalis I. přenést do kostela, který nese patrocinium světice. Při otevření rakve roku 1595 bylo prý její tělo nalezeno tak, jak bylo kdysi pohřbeno. Světice byla položena na pravý bok, nikoli na znak, jak bývalo obvyklé. Historik Baronius napsal: „Působila dojmem, jako by spala, spíše než jako mrtvé tělo.“ Sochař Stefano Maderna zvěčnil tento úchvatný pohled ve své nezapomenutelné mramorové soše. Cecíliiny ostatky jsou kromě Říma uchovávány také v Hildesheimu a v Albi ve Francii.

Svatá Cecílie patří k nejčastěji znázorňovaným světicím. Bývá zobrazena s růží, hudebním nástrojem (varhany, housle), palmou, knihou nebo také s ranami na krku. Je vyobrazena např. na nástropní fresce (kolem 1510) v katedrále v Albi. V Louvru v Paříži je vystavena malba od Domenichina (r. 1620), která ukazuje Cecílii s violoncellem. Na malbě od Moreta (r.1530) v kostele sv. Klimenta v Brescii je vidět Cecílii, jak hraje na varhany. Jedním z nejstarších znázornění svaté Cecílie je mozaika v kostele sv. Apolináře Nuovo v Ravenně, která pochází z doby kolem roku 570 a ukazuje Cecílii jako mučednici s korunou mezi palmami. Spolu s Tiburtiem a Valeriánem znázornil Stefano Maderna Cecilii v bronzové postavě (16. století), dnes ve štrasburském chrámu. Stefano Maderna vytvořil také asi nejslavnější Ceciliino znázornění, kamenný náhrobek v kostele sv. Cecílie v Římě.

Svatá Cecílie je patronkou hudby, hudebníků, pěvců, varhanářů, básníků, výrobců hudebních nástrojů, slepců. Hudba je se svatou Cecílii spojována, protože při svatbě, kde zněly nejrůznější hudební nástroje, zpívala světice v duchu písně Bohu.

Svátek svaté Cecílie slavíme 22.listopadu.

Ke svaté Cecílii se vztahuje i spousta legend. Jednu z nich zde na závěr uvádíme: „Centurioni, kteří měli v Římě stráž při popravě sv. Cecílie, a mnoho okolostojících naříkalo nad tím, že tak půvabná dívka chce čelit smrti. Tehdy jim Cecílie řekla: ,Drazí chlapci, zemřít to neznamená ztratit své mládí, nýbrž proměnit je na lepší: je to jako dát bahno a dostat za to zlato, opustit ubohou chatrč a vstoupit do nádherného příbytku. Můj Pán dává stokrát víc než se mu dá.´“