Dominik se narodil v roce 1842. Tatínek byl kovářem, maminka pracovala jako švadlena. Dominik už od malička inklinoval k duchovnímu životu, takže si toho lidé velice brzy všimli. Všiml si toho i pan kaplan, který když viděl na tak mladý věk velkou zbožnost, tak dovolil Dominikovi, aby šel ke svatému přijímání již v sedmi letech. V první polovině 19. století to bylo něco nevídaného, protože tehdy bylo zvykem jít k prvnímu svatému přijímání ve 12 letech. V den prvního svatého přijímání, bylo to o velikonoční neděli, si napsal Dominik několik poznámek, které potom objevil Jan Bosko. Dominik udělal několik takových předsevzetí, byly celkem čtyři. Co si tedy předsevzal Dominik ve svých sedmi letech? „Budu se často zpovídat a budu často chodit ke svatému přijímání. Budu světit sváteční dny. Mými největšími přáteli budou Ježíš a Maria. Raději zemřít než hřešit.“ To byla tedy předsevzetí sv. Dominika.
O tom, jaký byl Dominik, vypráví mimo jiné i jedna příhoda ze školy. V zimě měly děti za úkol nosit do školy nejen knihy, ale i trochu dříví do kamen. Jednoho dne dva žáci žádné dříví nepřinesli. Navíc využili toho, že učitel ještě nebyl přítomný ve třídě a nacpali kamna sněhem. Pan učitel po příchodu do třídy, okamžitě zjistil, co se stalo, a začal hledat viníka. Praví viníci naopak obvinili Dominika, který o ničem nevěděl a ten musel za trest klečet ve třídě na podlaze. Na konci vyučování ale jiní žáci vysvětlili učiteli, jak to skutečně bylo. Učitel, což byl zároveň i kněz, byl v šoku a hned se Dominika ptal, proč se nebránil. Dominik odpověděl velmi prostě: „Pán Ježíš byl také nespravedlivě nařčen a nijak se proti tomu nebouřil.“ Na kněze tato příhoda tak zapůsobila, že rychle zajel do Turína k Donu Boskovi, kde mu vyprávěl o výjimečném chlapci, kterého učí ve škole. Na základě tohoto setkání se potom uskutečnilo setkání Dominika s Donem Boskem. Když se setkali poprvé, tak si spolu dlouho vyprávěli. Dominik se potom zeptal: „Vzal byste mě na studia do Turína?“ Don Bosko věděl, že maminka je švadlena, a tak odpověděl: „Myslím, že je na tobě dost dobré látky…mohou z ní být krásné šaty pro Pána.“ Dominik na to řekl: „Tak já jsem ta látka, a vy buďte krejčí. Vezměte mě s sebou a ušijte pro Pána krásné šaty.“ A tak se Dominik dostal k Donu Boskovi. Jednou, když měl Don Bosko svátek, tak požádal všechny chlapce z oratoře, aby mu na lísteček napsali, jaký dárek by od něho rádi dostali. Dominik napsal. „Pomozte mi stát se svatým.“ Don Bosko mu svěřil recept: buď veselý, poctivě studuj, modli se a pomáhej druhým!
O Dominikovi se ví, že měl i mimořádné dary. Jednou večer požádal Jana Boska, aby ho rychle následoval, protože je potřeba vykonat velké dobro. Vyšli tedy z domu, prošli několika ulicemi a vešli do činžovního domu, do třetího poschodí. „Vstupme do těchto dveří,“ řekl Donu Boskovi. Ve dveřích se objevila žena, která okamžitě poprosila Dona Boska, aby vyzpovídal jejího těžce nemocného manžela. Ten se stal protestantem, nakonec se mu to všechno rozleželo v hlavě a on chtěl zemřít jako katolík. Když se druhého dne kněz ptal Dominika, jak se dověděl o tomto nemocném muži, chlapec se jenom rozplakal a nic neřekl. Don Bosko se víc nevyptával. Krásná příhoda je zaznamenána také v jeho rodině. Jeho maminka čekala dítě a její zdravotní stav byl velmi vážný. Chlapec ji navštívil, objal ji kolem krku, políbil a vrátil se do oratoře. Mamince se ulevilo a porod proběhl bez problémů. Mamince se přitom na krku houpal škapulíř Panny Marie, který dostala od Dominika. Ten potom také řekl. „Maminku zachránil právě tento škapulíř.“ V roce 1856 se začíná zdravotní stav Dominika zhoršovat a ve svých nedožitých 15 letech umírá na zápal plic. Jeho poslední slova byla: „Vidím nádherné věci.“ Je to patron ministrantů, studentů i těhotných žen. Kéž by nám pomáhala v našem životě jeho slova – raději smrt než hřích. Raději zemřít než zhřešit. Možná by nás tato slova potom také více chránila před uskutečněním hříchu! Dominik má svátek 9. března, stejně jako sv. Františka Římská.