Hildegarda je velká německá mystička (1098-1179), velká milovnice přírody a Božího stvoření. Byla zároveň jednou z vedoucích osobností své doby.

Narodila se jako poslední z 10 sourozenců rok před tím, než křižáci dobyli Jeruzalém. Byla obdařená mnohými dary, mimo jiné i mystickými zkušenostmi. Tyto zkušenosti začaly již v jejím útlém věku. V 8 letech ji dali na výchovu do kláštera. Zde nakonec také zůstala, složila sliby a stala se abatyší.

Vyprávět a psát o svých vizích začala kolem roku 1136, když měla téměř 40 let. Když potom v Bingen založila klášter benediktýnek, byla už často v konfliktu představiteli církve – ale přesto se jí podařilo změnit mnišský koncept, který byl do té doby nezměnitelný, přičemž dala přednost kázání a také více otevřenému klášteru vůči vnějšímu světu. Když později byla už skutečnou autoritou, samotný papež v době synody v Trevíru četl některé její spisy, což bylo potvrzením jejích vizí. Hildegarda byla skutečně nekonvenční řeholnice – studovala nejen teologii, ale také hudbu, medicínu a přírodní vědy. Její touha po vzdělání naznala hranic, stále četla a výborně se orientovala v náboženských otázkách své doby. Začala přitahovat pozornost.

V roce 1147 založila klášter v Rupertsbergu, který vedla až do své smrti. V té době už to byla poradkyně mnohých prelátů a knížat.

Většinu dne ale prožívala v modlitbě a meditaci. Její vize byly čím dál tím častější. Její nejvýznamnější dílo bychom přeložili asi jako „Poznej cesty světla“. Známý světec Bernard z Clairvaux ji povzbuzoval, aby pokračovala v psaní. Zároveň se věnovala botanice, pozorovala rostliny, stromy a začala je třídit. Napsala dokonce traktát o botanice a o medicíně.

Její silou byla také hudba. Zanechala 155 písní pro sólový hlas bez hudebního doprovodu, které byly realizovány v kostelích. Učila zpívat řeholnice. „Zpívat, znamená modlit se duší,“ říkala svým řeholnicím.

Papež Jan Pavel II. v listě u příležitosti 800. výročí její smrti, nazval Hildegardu „prorokyní Německa.“ Ženu, která se nebála opustit klášterní zdi a diskutovat s biskupy i civilními autoritami, dokonce se samotným císařem Fridrichem Barbarossou.

Hildegarda nazvala sebe samu „pírkem, vydaným napospas větru Boží důvěry.“ V roce 1136 byla jmenovaná magistrou. Vypráví se, že v roce 1169 uspěla při jedno exorcismu poté, co jiní si s případem nedokázali poradit. Obřad údajně sama vedla za přítomnosti 7 kněží.

Hildegarda je mystička, která nikdy neztratila ze zřetele lidskou realitu, hmotný svět, který vnímala jako Boží dar. Papež Benedikt XVI. ji v roce 2012 připočetl mezi svaté učitele církve. Svátek má 17. září.