Narodila se kolem roku 1100 nebo 1130 na Sicílii do šlechtické rodiny Sinibaldi. Část mládí pak strávila na královském dvoře královny Markéty, manželky Viléma II., jako dvorní dáma. Její původ i zevnějšek (byla prý neobyčejně půvabná), jí stejně jako přání rodičů, předurčovaly světskou kariéru na některém ze šlechtických dvorů. Rodiče jí údajně vybrali i muže, se kterým měla strávit zbytek života. Ke sňatku však nedošlo.
Světice si vybírá místo pozemského ženicha Krista, kterému zasvětí svůj život jako poustevnice. Odchází na horu Monte Pellegrino u Palerma, kde se usadí v jedné z jeskyní. Zde pak také stráví zbytek svého života v modlitbách, postech a odříkání. Umírá 4. září kolem roku 1166. Zbožnými křesťany je podle legendy na hoře Monte Pellegrino i pohřbena.
V roce 1624 byl pod kamennou deskou v jeskyni objeven hrob světice. K její identifikaci přispěl i kříž a nápis s jejím jménem, který se nacházel u ostatků. 15. července byly ostatky vyzvednuty a přeneseny do palermského dómu Nanebevzetí Panny Marie (Maria Santissima Assunta), kde jsou uloženy ve stříbrné urně v kapli, zasvěcené svaté Rozálii. 15. červenec byl původně i den, kdy si křesťané připomínali památku světice. Připomínka byla později přesunuta na 4. září, výroční den její smrti.
V roce 1624 vypukla na Sicílii, v okolí Palerma, morová epidemie. Věřící křesťané začali vzývat světici o pomoc. A právě 15. července, v den, kdy byly vyzvednuty ostatky světice, mor ustal. Tak se svatá Rozálie stala spolu se svatým Rochem a svatým Šebestiánem jedním z patronů, vzývaným proti moru.
Dále je světice uctívána jako patronka Sicílie, Palerma, kam k jejímu hrobu a také na horu Monte Pellegrini míří tisíce poutníků ročně s prosbou o přímluvu. Její kult se postupně rozšířil díky působení jezuitů po celé Evropě. I v našich zemích jsou světici zasvěceny kaple např. ve Vážanech nebo v Uhřicích. V Horních Věstonicích ji patří patrocinium nad místním farním kostelem.
Svatá Rozálie bývá nejčastěji zobrazována jako poutnice v hnědém oděvu s věncem bílých růží na hlavě, s křížem v rukou a s umrlčí lebkou.