Syn prostých, zbožných rodičů.

Když mu bylo 8 let, přijali jeho rodiče na přespání kněze, který byl na cestě do Madridu. Kněz nadšeně vyprávěl o tomto městě, že malý Jan se rozhodl, že uteče také do tohoto města. Chtěl také do Madridu. Lidé po chlapci pátrali bezvýsledně 3 týdny, maminka žalem zemřela, a tatínek vstoupil, co by řeholní bratr, do kláštera.

 

Malý Jan ušel tenkrát asi 100 km a pak už byl zcela vyčerpán. Usadil se u jednoho pastýře. Přitom se naučil číst, psát a počítat. Jan vyroste ve schopného, mladého muže. Zdálo by se, že je šťasten. On se ale necítí povolaný do manželství a tak se přihlásí do armády. Účastní se války mezi Španělskem a Francií. Jako voják se zapomíná modlit. Jednou se mu stane zvláštní příhoda: při pádu z koně ztratí vědomí, a když se probudí, tak zjistí, že se nachází na nepřátelském území. Modlí se k Marii a šťastně se dostane do španělského tábora. Stane se ale ještě něco mnohem horšího – Jan měl hlídat vojenskou kořist a tu mu někdo ukradl. Jan byl podezřelý z toho, že on sám je lupičem této kořisti a je odsouzen k trestu smrti. Má být oběšen, ale v poslední chvíli mu vysoký důstojník daruje život. To vše pod podmínkou, že odejde z armády.

 

Následují další dobrodružství – znovu se dává najmout do armády, kdy Evropa bojuje proti Turkům. Potom si koná pouť do Compostely, prosí Boha o světlo, co má dělat, ale Bůh mlčí.

 

Pak se po létech vrací domů a dovídá se, že oba rodiče již zemřeli. Odjíždí do Afriky, aby se stal mučedníkem pro Krista, ale jeden kněz mu to rozmluví. Postaví si obchod, kde prodává obrazy svatých. Na základě jednoho kázání obchod zavře, a protože se chová divně, nechají ho zavřít do blázince. Zde ho navštíví právě ten kněz, který pronesl ono kázání – Jan z Avily – a vysvětlí mu, že je třeba, aby už konečně dělal něco rozumného. Janovi je 42 let a teprve teď má jasno a ví, k čemu ho Bůh volá. Má pomáhat nemocným. A tak se pouští do práce. Po nocích sbírá dříví, které potom ve dne prodává a za utržené peníze kupuje jídlo a léky pro nemocné. A protože je šikovný, může si najmout dům, kde shromažďuje nemocné.

 

Pověst o svatosti tohoto muže se brzy roznese a biskup podporuje jeho dílo. Potvrdí jeho jméno Jan z Boha a dá mu řeholní šat. Přichází další mužové, zařizují se další nemocnice, 13 let těžké práce. Janovi je 55 let, jeho kamarád při sbírání dřeva spadne do vody a topí se. Jan skočí do vody, ale zachránit se mu ho nepodaří. S vypětím všech sil se dostane na břeh. Prožije ale šok, ze kterého se už nevzpamatuje a ještě ten rok umírá. Brzy po jeho smrti je papežem potvrzen řád Milosrdných bratří, jehož zakladatelem je Jan. Roku 1930 je sv. Jan prohlášen za patrona všech nemocnic.

 

Jednou se biskup dověděl, že se Jan ve svém domě stará o nevěstky a jiné pochybné existence a tak si dal Jana zavolat na kobereček, aby vše objasnil. Jan řekl: “Kdybych se měl starat pouze o spravedlivé, měl bych dům prázdný. Jak bych potom mohl pracovat pro spásu hříšníků? Ale víte co, excelence, pojďte se podívat a neuvidíte žádné nepřístojnosti. Je pravda, že v mém domě žije jeden zlý člověk, který si ani nezaslouží jíst chléb – a to jsem já!“ Biskup hluboce zasažen pokorou světce se už potom na nic neptal.