14.května slavíme svátek svatého Matěje. Matěj se narodil ve zbožné a bohaté rodině v Betlémě. Naslouchal kázáním Ježíše Krista a byl s Pánem až do jeho nanebevstoupení.

 

Protože Jidáš Iškariotský zradil a poté se oběsil, bylo třeba doplnit apoštolský sbor zpět na počet dvanácti, který symbolizoval počet izraelských kmenů. Ve Skutcích apoštolů (Sk 1,15-26) se dočítáme, že byli vybráni dva zbožní mužové, Josef Barsabáš a Matěj. Apoštolové se společně s Pannou Marii sešli a modlili se, aby si Pán vybral toho, kdo má doplnit apoštoly. Los padl na Matěje.

 

Svatý Matěj začal kázat v Palestině, Etiopii, Kapadocii a Macedonii, kde nakonec podstoupil mučednickou smrt. Údajně byl nejprve křižován, kamenován a nakonec sťat sekerou.

 

Biskup Agricius na počátku 4. století přinesl ostatky svatého Matěje do Trevíru (v Německu) jako dar císařovny Heleny. Na začátku druhého tisíciletí byly jeho ostatky vyzvednuty. Lebka se dostala do relikviáře podoby busty do chrámu S. Maria Maggiore v Římě. Další relikviář je patrně v Padově, kde je pohřben i sv. Lukáš a původní zdobená schránka zůstala s ostatními ostatky v kostele sv. Matěje v Trevíru.

 

V občanském kalendáři najdeme jméno Matěj již 24. února. Toto datum je pak jakousi předzvěstí jara a vztahuji se k němu různé pranostiky jako např.:

 

Na svatýho Matěje, když se Slunce zasměje…

Svatý Matěj tluče led a když ho nemá, tak ho udělá hned.

Svatej, milej Matěji, máme k tobě naději, abys nám udělil jablek, hrušek, švestek a všeho jinýho.

 

Svatý Matěj je patronem stavebních řemeslníků, řezníků, cukrářů, kovářů, krejčích, mládeže. Vzýván je proti manželské neplodnosti, při černém kašli a neštovicích.

 

Jeho atributy jsou sekera (jako nástroj jeho umučení), kniha a svitek, kopí, kamení.