Svatá Jana z Valois, známá také pod jménem Johana Francouzská, se narodila 23.4.1464 francouzskému králi Ludvíku XI. a jeho ženě Šarlotě Savojské. Byla však těžce postižená. Měla ohnutou páteř, poškozené klouby a na zádech hrb. Později onemocněla neštovicemi, které poznamenaly i její tvář.

 

Ve dvanácti letech ji její otec provdal za Ludvíka Orleánského ve snaze získat majetky tohoto rodu. Předpokládal, že postižená dcera nikdy nebude moci mít dětí, a že na trůn usedne jeho syn Karel a on a jeho potomci budou pokračovateli dynastie Valois. S dcerou Janou prostě ve svých plánech příliš nepočítal. Ovšem jenom pramálo věcí v našich životech se uděje tak, jak plánujeme a předpokládáme. Ani Ludvík XI., nepředpokládal, že syn Karel, který skutečně usedl na francouzský trůn jako Karel VIII. Francouzský zemře nešťastnou náhodou na svém zámku Amboise, když se praští hlavou o trám. Nezanechá po sobě žádného dědice a tím vlastně vymře starší linie rodu Valois.

 

Na francouzský trůn usedne Ludvík Orleánský, manžel svaté Jany, jakožto Ludvík XII. Ještě téhož roku (1498) nechá král anulovat manželství s Janou a počátkem následujícího roku pojme za choť Annu Bretaňskou, vdovu po svém předchůdci Karlovi. Ke koruně tak připojuje i území Bretaně.

 

Jana odchází na zámek Bourges. Zde se věnuje především charitě. Pečuje o chudé a nemocné, pomáhá studentům.

 

S pomocí františkána Gabriela Nicolase a budoucího světce Františka z Pauly zakládá roku 1500 řád anunciátek. Cílem řádu bylo následování ctností Panny Marie, modlitba a smiřování nepřátel. Sepsala řeholi řádu a podřídila ho pod františkány. Schválení se řadu dostalo roku 1501. Sama pak absolvovala noviciát, roku 1503 složila věčné sliby a přijala řeholní jméno Marie Gabriela. Zbytek života pak naplnila modlitbou, askezí a snahou o pomoc druhým. Zemřela 4.2. roku 1505.

 

Blahořečená byla papežem Benediktem XIV. roku 1742, svatořečená pak papežem Piem XII. roku 1950.

 

Nejčastěji bývá zobrazována v řeholním oděvu s černým závojem a korunou. Mezi její další atributy patří almužna, hermelín.

 

Její památku si připomínáme 4.února.