Ve starém církevním kalendáři bychom 6.2. našli svátek svaté Doroty. Je třeba ale říci, že tato světice nebyla historicky zrovna nejlépe doložena a kolem jejího života panovalo mnoho nejasností. Proto nový církevní kalendář udělal změnu a dnes už místo památky svaté Doroty slavíme japonské mučedníky.

Víru do Japonska přinesli jezuité. Byl to svatý František Xaverský a jeho přátelé. A jejich misie byla velice úspěšná. Psal se asi rok 1550. Misie byla úspěšná především proto, že jezuité nehlásali víru mečem, ani za pomoci peněz a bohatství. Tzn. že nepoužívali násilí, ani přesvědčování díky penězům. Přinesli Ježíše prostého a chudého, a proto domorodci celkem bez potíží víru přijali. Za třicet let bylo v Japonsku již 200 000 křesťanů, za 50 let jich zde bylo již 300 000.

Pavel Miki, který má dnes svátek, pochází z Kjóta, kde se narodil roku 1556. V pěti letech byl pokřtěn a ve dvaceti vstoupil do jezuitského řádu. Ve své době to byl nejlepší kazatel. Dokonce se mu podařilo jednoho místního učence obrátit na křesťanství. Téměř 50 let žili křesťané v Japonsku v klidu a pokoji. Potom ale jeden ze šogunů z různých a složitých důvodů vypověděl misionáře země. Většina však zůstala a působila dál tajně mezi lidmi. Zpočátku to bylo tolerováno, ale později šogun udeřil tak, že nařídil, aby všichni misionáři byli zatčeni a uvězněni. Zatčen byl i Pavel Miki, ve vězení jich bylo již 26 – byli tam františkáni, jezuité, japonští laici a mezi nimi i dva chlapci ve věku 11 a 13 let. Všichni byli krutě mučeni. Zpočátku jim pro výsměch bylo uříznuto levé ucho. Potom byli nuceni k odpadnutí od víry, ale neodpadl ani jeden z nich. 5.2. 1597 byli popraveni na pahorku poblíž Nagasaki. Byli přivázáni na kříže a jejich srdce byla probodána dvěma oštěpy. Jeden z chlapců začal na kříži zpívat hymnus Laudate pueri Dominum, Chvalte chlapci Pána, což jsou vlastně slova ze žalmu 113. Nakonec ještě z kříže promluvil ke všem Pavel Miki, který všem katům odpustil a stal se tak prvním japonským mučedníkem.

Když v roce 1991 kázal k americkým bohoslovcům kardinál Ratzinger, právě o svátku svatého Pavla Mikiho a druhů, tak vzpomněl jednu krásnou drobnou příhodu na konci svého kázání. Kardinál Ratzinger vzpomněl, jak v Německu jeden význačný muž, byl to vědec a doktor, slavil sto let. Jeden z gratulantů mu přál ještě alespoň pár let života. Na to náš stoletý oslavenec odpověděl: „S tím se nespokojím. Já nechci jenom pár let života, já chci žít věčně.“ To je skutečně krásná odpověď. Odpověď člověka živé víry. Stejně tak i japonští mučedníci se nespokojili jen tak s něčím. Oni také chtěli žít věčně, a proto raději podstoupili smrt, než aby zradili Boha a odpadli od víry!