Svatý Romuald žil na přelomu 10. a 11. století. Narodil se v Ravenně v rodině vévody a byl známý tím, že zpočátku žil hodně bouřlivým způsobem života. K jeho životnímu stylu patřila jízda na koni, lov, hry s kamarády a další. Romuald si jednoduše řečeno užíval života. Občas ale navštívil poustevníky, kteří žili v okolí, a zjišťoval, že oni jsou šťastnější než on. Jednoho dne ale došlo k události, která změnila jeho život. Jeho otec se pohádal s jedním z příbuzných. Šlo o spor ohledně nějakého pozemku. Nakonec spor se dostal tak daleko, že Romualdův otec vyzval onoho příbuzného na souboj a Romuald měl dělat svému otci sekundanta. Nechtěl, ale otec ho přinutil. V souboji otec příbuzného zabil, a od té doby měl Romuald tuto událost neustále před očima. Odešel proto ve svých dvaceti letech do jednoho benediktýnského kláštera, kde konal pokání. Nakonec odchází a zakládá novou poustevnickou osadu, kde uprostřed hlubokých lesů si se svými společníky postaví jakési chýše. Tak vznikl v roce 1012 kamaldulský řád. Každý mnich zde měl svůj domeček, malou dílnu i zahrádku. Mniši žili v naprostém mlčení, o chlebu, vodě, ovoci a zelenině. Hlavy měli oholené a chodili bosí. Už pět let po smrti Romualda byl nad jeho hrobem postaven oltář. Zemřel 19. června 1027. Když cítil, že se blíží jeho smrt, uchýlil se do samoty, kde zemřel sám a v míru. 19. června má také svátek. Svatořečen byl už pět let po své smrti. Znázorňuje se většinou v bílém hábitu kamaldulských mnichů, se svatozáří a berlou, někdy také se schody do nebe, které podle legendy viděl. Založil mnoho pousteven. Ta, kterou si nejvíce zamiloval, vznikla v Camaldoli, odkud má řád své jméno. Ještě dnes je možné zde shlédnout na dvacet cel, kde mniši žili. Z Romualdovy poustevnické řehole: „Usaď se v cele jako v ráji. Zapomeň na svět a nech ho celý za sebou, buď bdělý a pozorný k dobrým myšlenkám jako dobrý rybář k rybám.“