Na 30. duben připadá památka dvou světců – sv. Zikmunda a sv. Pia V.
Zikmund žil na přelomu 5/6. století. Narodil se v Burgundsku, které sice leželo na území Francie, ale bylo pod nadvládou německého pohanského kmene. Zikmund měl v sobě barbarskou krev, byl to válečník. Před rokem 500 se oženil a díky své ženě přijal křesťanství. Od té doby začíná Zikmund budovat kláštery a kostely a snaží se o šíření křesťanství. Po smrti své ženy se oženil se svou komornou, která ale nenáviděla jeho syna z prvního manželství. Podařilo se jí přesvědčit Zikmunda, že jeho syn mu usiluje o život a že ho chce svrhnout z trůnu. Král uvěřil těmto pomluvám a v návalu hněvu svého syna Sigerika zabil. Pak se okamžitě vrhl k jeho mrtvému tělu a svého činu hořce litoval. Potom král konal přísné pokání. Jako poutník navštěvoval kostely a kláštery a patrony těchto kostelů a klášterů prosil o přímluvu. Toužil po tom, aby odčinil svůj hřích mučednickou smrtí. O rok později vtrhli do země Frankové a Zikmund i jeho manželka a dva synové byli zajati. Nakonec Zikmund i celá jeho rodina byli vhozeni do studny. Část ostatků svatého Zikmunda potom získal Karel IV. a nechal je uložit ve svatovítské katedrále v kapli sv. Víta. Proto je Zikmund nazýván také naším zemským patronem, proto se jeho jméno objevuje i v litaniích a v chorálu „Svatý Václave.“ To je tedy souvislost mezi Zikmundem a naší zemí.

Tím druhým oslavencem je potom Pius V. Tento papež se proslavil tím, že udělal reformu katechismu, breviáře i misálu. Především se ale zapsal do dějin křesťanství jako někdo, kdo měl velkou zásluhu na tom, že křesťanská vojska porazila v bitvě u Lepanta turecké loďstvo. K bitvě došlo 7. října roku 1571. Křesťané Turky na hlavu porazili. Ještě před touto bitvou turecký sultán prohlásil: „Nebojím se křesťanských vojsk, ani jejich zbraní, ale bojím se modlitby jejich papeže.“ Před bitvou papež vyzval své přátele k modlitbě svatého růžence. Sám v ten den přijímal několik prelátů, když najednou v jisté chvíli nařídil, aby bylo ticho. Papež otevřel okno, klekl si a několik minut setrval v kontemplaci Panny Marie, která se mu zjevila. Pak se náhle zvedl a vykřikl: „Pojďme do kostela a poděkujme Bohu, naše armáda zvítězila.“ Pak se rozezněly všechny zvony. Někteří lidé zpochybňovali toto gesto papeže, někteří moc nevěřili, protože zprávy z bitvy se dostaly do Říma až o několik dní později. Papežova slova se ale potvrdila. Při bitvě bylo potopeno 80 nepřátelských lodí, křesťané přišli pouze o 12 lodí. Zahynulo asi 30000 vojáků, křesťané ztratili asi 8000 mužů. Bitvy se zúčastnil i známý spisovatel Cervantes, autor Dona Quijota. Spisovatel v této bitvě přišel o levou ruku. Na poděkování Panně Marii za přímluvu papež Pius V. ustanovil 7. říjen jako den Panny Marie růžencové. Do litanií potom tento papež také vložil novou invokaci – Pomocnice křesťanů, oroduj za nás!
Začátkem roku 1572 se zdravotní stav Pia V. zhoršil a mohl pracovat jen s velikými bolestmi. Ještě 21. dubna vykonal návštěvu sedmi římských chrámů a 30. 4., už cítil blízkou smrt, dal se obléci do dominikánského řeholního roucha, přijal svátosti a ve velkých bolestech prosil: "Pane zvětši mé bolesti, ale i moji trpělivost." S odevzdaností do Boží vůle zemřel následující den.
To jsou svatí 30. dubna – náš zemský patron, svatý Zikmund, který zabil svého syna, ale nakonec konal pokání a umírá mučednickou smrtí. A potom papež Pius V., který má velkou zásluhu na vítězství křesťanů v bitvě u Lepanta, a který také zavedl památku Panny Marie růžencové, a díky kterému se také modlíme v litaniích – Pomocnice křesťanů, oroduj za nás!