Jeden kněz vyprávěl svědectví o tom, jak se stal knězem. Cítil to už během mládí, ale potom byly čím dál tím silnější jiné hlasy, až nakonec převážil hlas stát se lékařem, i když myšlenka na kněžství ho neustále pronásledovala. A tak ve svých 18 letech podal přihlášku na lékařskou fakultu. O prázdninách před nástupem na vysokou školu, se vydal se svými kamarády na cestu kolem Irska – on je Ir. A jednoho dne se dostali na pobřeží. Kamarádi šli do kina, on chtěl napsat dopis rodičům. Seděl na břehu moře a díval se do dálky, do těch nekonečných mořských dálek, zatímco kousek od něho svítilo město. Jeho pohled se střídavě díval na moře, na město, na moře, na město. A on cítil, že to svítící město je obrazem světa, který ho neustále láká a nabízí se mu. Moře zase vnímal, že je obrazem Boží nekonečnosti a velikosti. A najednou pochopil, že je jakoby uvězněn mezi tímto městem a mořem, nebo-li mezi světem a Bohem. A také pochopil, že je třeba se rozhodnout, že si konečně musí vybrat. A v té chvíli se rozhodl pro Boží nekonečnost, tedy pro kněžství a odložil studium lékaře a kariéru lékaře. Toto byl pro tohoto mladíka ten okamžik, kdy se jasně rozhodl, kdy pocítil silněji než kdy jindy volání ke kněžství. Dnes je dobrým a požehnaným pastýřem, který jezdí po světě a dává duchovní cvičení.
Slyšeli jsme evangelium o dobrém pastýři. Otázka je proč se sám Ježíš nazývá dobrým pastýřem. V jeho době byla v Izraeli taková tři nejčastější povolání – byl to rybář, zemědělec a právě pastýř. A je třeba říci, že právě pastýři neměli vždy nejlepší pověst. Ne všichni byli dobří. Naopak mnozí byli zločinci, bandité, bezdomovci, prostě lidé, kteří utekli před zákonem do hor, protože věděli, že tam mohou uniknout spravedlnosti. Tam se ukryli a živili se chovem ovcí. Tedy obraz pastýře pro Židy byl obrazem velmi špatným. Proto musel Ježíš říci – já jsem dobrý pastýř. Kdyby řekl pouze – já jsem pastýř, lidé by mu nerozuměli. To spojení „dobrý“ nemusel Ježíš říci o rybáři, ani o zemědělci, ale musel ho říci o pastýři. On je ale dobrý pastýř! Zde vidíme, jak to muselo být pro mnohé překvapivé, když zpráva o narození Ježíška v Betlémě byla zvěstována nejdříve pastýřům, tedy lidem, kteří měli velmi špatnou pověst!
Jeden turista, který byl na návštěvě jisté cizí země, měl s sebou průvodce. A jednoho dne si vyšli na procházku a pozorovali společně krajinu. Najednou spatřili muže, který s hůlkou a se psy hnal před sebou stádo ovcí. Turista usoudil, že v této zemi je zvykem pást stádo tímto způsobem. Jak šli dál, tak uviděli jinou scénu. Jiný pastýř měl rovněž hůl, psy a stádo ovcí, ale kráčel před ovcemi, které ho klidně a pokojně následovaly. Pastýř se tu a tam zastavil, obrátil se a zdálo se, že ovce počítá. Turistu to zaujalo, obrátil se ke svému průvodci a povídá mu: „Vidím, že ve vaší zemi máte dva druhy pastýřů.“ „Ale kdepak,“ odpověděl průvodce. „Ten druhý, to je opravdu pastýř, ale ten první, co hnal ovce před sebou, to byl řezník.“ A stejně tak je tomu i v církvi. Každý kněz má na vybranou, jestli bude pastýřem nebo řezníkem. Buď tedy bude kněz sloužit jako pastýř s něžným srdcem, nebo bude mít tvrdé srdce řezníka.
Dnes se modlíme za duchovní povolání. Myslíme tedy i na povolání ke kněžství. Modlíme se za dobré pastýře. Je pravda, že pohled naší společnosti na kněze je poměrně dost negativní. Dělají se pravidelně průzkumy ohledně prestiže povolání. Na prvních místech se pravidelně umisťují lékaři a učitelé, na posledních místech kněží. V žebříčku z roku 2019 se na prvním místě umístil lékař, potom zdravotní sestra a učitel, na třetím od konce se umístilo povolání kněze. Jestlipak víte, kdo skončil poslední? Poslanec. Takto lidé vidí v naší zemi důležitost povolání. Kněží to v naší zemi nikdy neměli lehké. Má to své historické, ale i další souvislosti, a je jasné, že za posledních 60 let se obraz kněze zásadně změnil. A teď jde o to, aby současný kněz dokázal unést toto napětí, aby přijal tuto roli blázna, protože tak ho vnímají lidé ve světě, a v klidu a s důvěrou zvěstoval evangelium!
