Na přelomu 1. a 2. století po Kristu se odehrává v Římě příběh svaté Balbíny, který je opředen mnoha legendami. Jméno Balbína se dá přeložit jako „koktavá,“ což může skutečně souviset s vadou řeči. Byla dcerou římského tribuna a zároveň žalářníka Kvirína, který mimo jiné dohlížel na uvězněného papeže Alexandra I. Když se Kvirínus dověděl o tom, že papež ve svém životě vykonal velké zázraky, požádal ho, aby také uzdravil jeho dceru Balbínu, která trpěla strumou, tedy nemocí zvětšení štítné žlázy. Jiné podání mluví o tom, že měla na krku velký hnisající vřed, který nakonec znetvořil její tvář. Legenda praví, že dívka při setkání s papežem, začala líbat řetězy, kterými byl spoután. Ten jí ale řekl, že když najde řetězy, kterými byl spoután apoštol Petr a políbí je, tak potom bude uzdravena. Otec Balbíny věděl, kde byl Petr vězněn, a kde se budou nacházet jeho okovy. Ty se skutečně podařilo najít, a jakmile nemocná dívka políbila tyto okovy, okamžitě byla uzdravena. Nadšený tribun i jeho dcera se potom z vděčnosti Bohu stávají křesťany, kteří jsou nakonec umučeni pro svoji víru. Svatý křest přijali od samotného papeže. Kvirínus byl sťat údajně roku 116 po Kristu. Jiná legenda zase mluví o tom, že Balbína žila až do roku 130, kdy umírá přirozenou smrtí. Pravděpodobnější se ale jeví ta varianta, která tvrdí, že byla umučena spolu se svým otcem. Okovy svatého Petra se jinak ukazují dodnes v římském kostele sv. Petra v okovech, který byl postaven v 5. století. V Římě na Aventinu se nachází kostel zasvěcený svaté Balbíně, postavený již ve 4. století. Balbína má svátek 31. března a často se znázorňuje s řetězem. Její sochu najdeme například na kolonádě svatopetrské baziliky.