Žil ve třetím století ve východní části Římské říše. Byl biskupem ve městě Sebasta. O poloze tohoto města se vedou spory, ale patrně leželo v kappadocké provincii Sivas v dnešním Turecku.

 

I když v roce 313 vydal císař Konstantin Veliký tzv. Milánský edikt, který zaručoval křesťanům svobodu vyznání, nebylo toto v působišti svatého Blažeje respektováno a křesťané byli správcem území (Agricolaus) dále pronásledováni a nuceni k obětování modlám.

 

Biskup Blažej odešel do hor, kde se skrýval několik let v jeskyni a mimo jiné se také staral o nemocná a raněná zvířata. Při lovu byl odhalen a uvězněn. Byl nucen obětovat modlám. Když odmítl, byl krutě mučen, zavěšen na strom (podle jiných pramenů připoután ke sloupu) a jeho tělo bylo drásáno železnými hřebeny. Nakonec byl spolu s dalšími křesťany sťat mečem. To se událo roku 316.

 

Podle legendy při cestě na popraviště přistoupila k svatému Blažejovi žena s polomrtvým chlapcem, kterému uvízla v krku rybí kost. Světec na něj vložil ruce, pomodlil se a dítě se uzdravilo. Na základě této události a dalších zázračných uzdravení, které jsou připisovány konání svatého Blažeje, udílí církev tzv. svatoblažejské požehnání, kdy kněz nebo jáhen vkládá na věřícího ruce a modlí se tato slova modlitby:“ Na přímluvu svatého Blažeje, biskupa a mučedníka, ať tě chrání od všech nemocí nosních, ušních a krčních a od každého jiného zla všemohoucí Bůh Otec, i Syn i Duch svatý. Amen.“ Dvě zkřížené svíce, které žehnající může držet pod bradou věřícího, pak symbolizují spoutané ruce vězněného biskupa Blažeje.

 

Jiná legenda popisuje zázrak, kterým svatý Blažej uzdravil jedné ženě prase, které potrhal vlk. Žena mu potom z vděčnosti nosila do vězení svíčky.

 

Svatý Blažej patří spolu se svatým Jiřím, Vítem, Erazimem, Markétou, Kryštofem, Pantaleonem, Jiljím, Cyriakem, Divišem, Eustachem, Achátem, Kateřinou a Barborou k tzv. čtrnácti svatým pomocníkům, kterým projevoval svou úctu především vrcholný a pozdní středověk. Úcta k svatému Blažejovi se na východě objevuje již v šestém století.

 

Svatý Blažej je patronem lékařů, obuvníků, tkalců, krejčích, koželuhů, obchodníků s vlnou, zedníků, sádrařů. Je vzýván jako pomocník proti vichřici, proti krvácení, proti moru, vředům, bolesti zubů, kašli, nemocem měchýře, bolesti v krku, jako ochránce domácích zvířat.

 

Jeho atributy jsou hořící nebo zkřížené svíce, hřeben, chlapec, prase, svíce, vlk, je zobrazován většinou jako biskup.

 

K svatému Blažejovi se také vztahují různé pranostiky a lidová rčení jako např.:

 

Je-li na svatého Blažeje slunečné ráno, budou mladí lidé v nadcházejícím roce požívati pevného zdraví, je-li slunečno po polednách, platí to o lidech středního věku, a je-li slunečno k večeru, budou se dobrému zdraví těšit lidé staří.

 

Na svatého Blažeje kamínek se ohřeje.

 

Na svatého Blažeje pije skřivan z koleje.

 

Na svatého Blažeje slunce ještě nehřeje.

 

Prší-li na svatého Blažeje tak, že teče voda kolejem, povede se len.

 

Je-li pěkné počasí na svatého Blažeje, zvedou se brambory.

 

 

Svátek svatého Blažeje slavíme 3.února.